Vannax
24.9.2009 20:07
Nehmotné postavy
Po pročtení Gedimanova projektu jsem přemýšlel, čím by neotřelým by se dalo zpestřit běžný hraní. Napadlo mě to, že by hráči nehráli za normální hmotné postavy, ale za duše bytostí, které nějakého závažného důvodu zůstaly přítomné ve světě a snaží se dojít klidu dokončením svého poslání. Prostě v éterické podobě by je jejich jejich myšlenky a vůle udržovaly ve světě hmotných bytostí. Prostě a jasně obdoba duchů, bánší a podobných zjevení.
Tyto éterické bytosti by spojily své síly, aby ve svém úsilí nebyly samy a využily pomoc ostatních. Aby mohly zasahovat to dění v hmotném světě, musely by vždy využít tělesnou schránku některé z živých bytostí. Aby převzaly vládu nad tělem někoho jiného muselo by docházet ke konfrontaci vůle éterické a hmotné postavy. V momentě, kdy by duch postavy převzal vládu nad cizím tělem, mohl by daný hráč pomocí schopností ovládané postavy zasahovat do dění kolem sebe. Samozřejmě by to s sebou neslo spoustu úskalí a zajímavých situací. Poměr mezi momentální vůlí "vládce" i "loutky" když použiju tenhle příměr z knihy R.A.Heinleina, by určoval i to v jaké situaci by jednal vládce a kdy se naopak ke slovu/činu dostává loutka. Při každé nové obtížné situaci by muselo docházet k ověření vůlí obou dvou a tak pro ostatní, nezúčastněné osoby v dění může dotyčná postava skutečně působit jako posedlá, když se chvíli chová dle jejích běžných zvyklostí, jindy naprosto nepochopitelně a nezvykle.
Dalším možná zajímavým aspektem by bylo i to, že loutka může vládce ze svého těla i vymýtit. V ten moment se musí vládce pokoušet o vládu nad jiným tělem. Nikdy při tom dopředu neví, jaká je povaha, vůle a životní postoje loutky, které se pokouší zmocnit. Může se dostat do těla, která navenek vypadá zdatně, ale schopnosti ovládané loutky jsou naprosto mizerné a naopak. Vždy se s tím ale musí nějak popasovat. Jak už jsem nastínil, to, že se jednou zmocní loutky ještě neznamená, že nad ní má absolutní vládu.
Dá se to vystihnout jako neustálý souboj vůlí a o úspěšnosti vlády nad loutkou může rozhodovat několik faktorů - jakmile se jednou loutky zmocní, bude mít pak již větší šanci, že se v těle udrží
- při veškerých aktivitách se vládce unavuje, protože vynakládá úsilí na kontrolu nad tělem, a tak jeho vůle oslabuje, naopak vůle ovládané postavy odpočívá a hněvem nad touto posedlostí její vůle i roste, v určitém momentu tak vždy dochází k tomu, že vládce ustoupí do pozadí a ovládaná postava začne jednat sama za sebe....
- dalším faktorem jsou pak životní postoje vládce a loutky. Čím více jsou ve shodě, tím snáze se vládci přebírá a udržuje kontrola nad tělem. Pochopitelně, čím je větší rozpor, tím hůře pro vládce. Duch však dopředu nikdy neví, jaké životní postoje (přesvědčení) má vlastník těla, kterého se chce zmocnit. Výsledná družina hráčů, tak může být velice nesourodou partou postav, s různými schopnostmi, nebo naopak omezeními. V případě nejúspěšnějšího převzetí těla by vládci mohli kromě schopností ovládaného těla využívat i vlastní duševní síly zároveň, v případě že vůle vládce taktak stačila na převzetí těla, bude za tělo po většinu času jednat jeho vlastník a vůle hráče se bude projevovat dost zřídka. Proto ta nesourodost. Dalo by se to následně využít pro další varianty
- např. reinkarnace, cestování časem s konfrontací mentality člověka z naprosto jiné doby, atd... Už jste někdy něco takového zkoušeli?